Dnes byl před námi relativně krátký přejezd, jen asi 400 km. Proto jsme si mohli dovolit po cestě zastavovat a kochat se výhledy. Kochali jsme se často.

Na ubytování do Steinkjeru jsme dorazili okolo třetí. Dostali jsme klíče od pokojů a šli se ubytovat. Měli jsme jeden dvoulůžkový pokoj a jeden rodinný apartmán. Dvoulůžkový pokoj jsme si zabraly s Alčou s tím, že čtyřlůžkový rodinný apartmán přenecháme klukům. Čtyřlůžkový rodinný apartmán znamenalo, že tam byly dvě postele, jedna přistýlka a dětská postýlka. Kluci se po sobě začali nejistě dívat a přeměřovat se pohledem, kdo z nich je nejmenší a kdo poputuje do dětské postýlky. Štěpán to měl spočítaný. Pak se Johnny rozhodl, že půjde vyjednat ještě jeden pokoj a naštěstí byl úspěšný. Štěpán byl zachráněn a dnes může spát ve vlastní dospělácké posteli.

Jelikož jsme měli relativně dost času a v kolech jen asi čtyři sta kiláků, rozhodli jsme se zajet si do Trondheimu a dnešní najeté kilometry si ještě o 240 kilometrů prodloužit. Ale Trondheim stál za to. Je to fakt krásný město, protkané kanály a na nich jsou lodě… Však uvidíte za chvíli ve fotogalerii.

Po cestě zpátky jsme se stavili v obchodě doplnit zásoby. Tam Mirovi oznámili, že mu blokli kartu. Blbá situace. Blbější tím, že Miro má na kartě polovinu našich peněz. Nakonec se vše zdárně vyřešilo, Miro si po chvíli vyjednávání se slečnou na infolince kartu odblokoval, tak může vesele platit za nás za všechny.

Zítra nás čeká cesta do Oslo přes Lillehammer. Ano, správně. Budeme spát v Oslo. Ne v Oslu, ani v Oslovi. Oslo se prý neskloňuje. Zůstaňte s námi.

P.S.: Radek s Mirou mají v pokoji podlahu v dekoru bříza.

Dnes ráno jsme se vzbudili a slavili Vánoce. Ne doopravdy, žádní sobi netáhli saně s dárečky. Ale venku chumelilo a bylo asi deset čísel sněhu. Včera jsme sbírali mušličky na pláži a dnes jsme se mohli koulovat. Což jsme teda i dělali. I sněhuláka jsme si postavili. Popřáli jsme Fifince všechno nejlepší, polili jsme ji nealko šampusem a vyrazili opatrně na cestu.

Dojeli jsme do Narviku a šli do muzea II. Světové války. Bylo to fajn. Ale moc teplo tam nebylo. Potom jsme měli vyhlídnutý obchod se suvenýry, kam jsme se statečně vydali. Brodili jsme se sněhem, statečně odolávali poryvům větru, odlamovali si omrzlé prsty… A obchod byl zavřený. Takže tímto se omlouváme, ale žádné dárečky nebudou.

Z Narviku jsme vyrazili na jih. V cestě nám opět stálo moře, ale my jsme nedbali a nalodili se na trajekt. Napřed jsme tedy museli hodinu čekat, ale pak těch dvacet pět minut stálo za to. Omrzlo nám i to, co jsme omrzlé ještě neměli. Aby nám omrzlo úplně všechno, dojeli jsme opět na severní polární kruh, tentokrát v Norsku a směrem ze severu na jih. A tento polární kruh byl o dost polárnější, než ten ve Švédsku. Zatímco v neděli ve Švédsku bylo na polárním kruhu čtrnáct stupňů a sluníčko, tady v Norsku bylo pod nulou a tři metry sněhu. Zítra snad stihnu přidat nějaké fotky.

Potom už to byla klidná jízda, žádné větší překážky. Na ubytování jsme dorazili okolo čtvrt na jedenáct. Dali jsme večeři, sprchu – ty sprchy jsou tu větší než můj byt. A všude jsou krásný a čistý. To je ostatně všude ve Skandinávii. I ty nejmenší záchodky na benzince jsou neuvěřitelně čistý. Ale to je jen taková odbočka.

Zítra vyjíždíme okolo deváté. Máme před sebou relativně krátkou cestu, asi jen 400 km. Snad nezapadneme do závěje. Čím víc na jih, tím víc sněhu. Zůstaňte s námi.

P.S.: Bříza. Zase. Všude.

Dnes jsme měli odpočinkový den. Žádný přejezd se nekonal, tak jsme se mohli povalovat v postelích až do desíti. Kolem poledne jsme se šli podívat do místní sámošky, kde jsme si chtěli dokoupit pečivo a nějaké zásoby. Ovšem výběr zboží byl poněkud omezený na brambůrky, žvýkačky a časopisy. Tak jsme odešli s nepořízenou.

Odpoledne jsme jeli do Narviku, což je asi hodinka cesty. Prošli jsme se po městě a asi půl hodny jsme marně hledali otevřený obchod s jídlem. I v Norsku se totiž slaví Velikonoce a o svátcích je všude mrtvo. Mise byla nakonec úspěšná, dokonce jsme sehnali i chleba a polévku v pytlíku. Večeře je tedy zajištěná, hurá! Zítra se budeme do Narviku vracet, protože kluci se chtějí jít podívat do muzea II. světové války. Mně to tam moc netáhne, ale asi se půjdu podívat, už jen z toho důvodu, že je tam teplo. Tady trošičku přituhlo a vítr fučí tak, jako když vystrčíte hlavu z jedoucího vlaku. Někdy se nedá ani dýchat. Ještě že už to obracíme a vracíme se na jih.

Jelikož se dnes nic extra zajímavého nedělo, chci napsat o pár zajímavostech, kterých jsem si při pobytu ve Skandinávii všimla. První, co mě zaujalo, jsou jejich domy. Jako podle šablony. Všechny typově stejné a stejně natřené na stejnou červenou barvu. Vypadají, jako by byly z vlnitého plechu, ale asi jsou to dřevostavby. Z břízy, řekla bych.

Druhá věc je ta, že téměř všechny domy mají v oknech postavenou lampičku. Nevím, z jakého důvodu (kdyby někdo věděl, pište do komentářů, ráda se přiučím), ale myslím si, že to nějak souvisí s tradicemi a skřítky. V Norsku totiž „věří“ v různé skřítky a jejich sošky jsou všude k dostání.

Další věc, které jsem si všimla, je ta, že tady mají (krom kruhových objezdů) zálibu v mostech. Přemostěné je úplně všechno a kde mosty nejsou, tam se staví. Jestliže je Finsko zemí tisíců jezer, Norsko je zemí tisíců mostů. A nejsou to jen tak nějaké mostky přes řeku. Jsou to obrovské a nádherné visuté mosty.

Po cestě Skandinávií jsem si všimla ještě jedné věci a to jsou malinké hřbitovy. Malinké náhrobky těsně vedle sebe. Asi to nejsou skřítčí hřbitůvky. Ale myslím si, že je to proto, že je tu věčně zmrzlá půda. Trošku morbidní téma na konec, ale připadalo mi to také zajímavé.

Zítra nás tedy čeká muzeum v Narviku a pak dlouhá cesta na ubytovaní opět do Švédska. Vracíme se na jih.

P.S. Koupali (jsme) se. Včera se nám nechtělo moc spát, tak jsme ponocovali. Já to zbaběle zabalila už o půl třetí, ve čtyři ráno se šel zbytek posádky koupat. Voda prý není tak studená, Johnny se šel koupat ještě dnes po snídani. Prý když má vzduch jeden stupeň a voda čtyři, tak se zdá vlastně teplá. Budu jim věřit.