Dnes ráno jsme se vzbudili a slavili Vánoce. Ne doopravdy, žádní sobi netáhli saně s dárečky. Ale venku chumelilo a bylo asi deset čísel sněhu. Včera jsme sbírali mušličky na pláži a dnes jsme se mohli koulovat. Což jsme teda i dělali. I sněhuláka jsme si postavili. Popřáli jsme Fifince všechno nejlepší, polili jsme ji nealko šampusem a vyrazili opatrně na cestu.

Dojeli jsme do Narviku a šli do muzea II. Světové války. Bylo to fajn. Ale moc teplo tam nebylo. Potom jsme měli vyhlídnutý obchod se suvenýry, kam jsme se statečně vydali. Brodili jsme se sněhem, statečně odolávali poryvům větru, odlamovali si omrzlé prsty… A obchod byl zavřený. Takže tímto se omlouváme, ale žádné dárečky nebudou.

Z Narviku jsme vyrazili na jih. V cestě nám opět stálo moře, ale my jsme nedbali a nalodili se na trajekt. Napřed jsme tedy museli hodinu čekat, ale pak těch dvacet pět minut stálo za to. Omrzlo nám i to, co jsme omrzlé ještě neměli. Aby nám omrzlo úplně všechno, dojeli jsme opět na severní polární kruh, tentokrát v Norsku a směrem ze severu na jih. A tento polární kruh byl o dost polárnější, než ten ve Švédsku. Zatímco v neděli ve Švédsku bylo na polárním kruhu čtrnáct stupňů a sluníčko, tady v Norsku bylo pod nulou a tři metry sněhu. Zítra snad stihnu přidat nějaké fotky.

Potom už to byla klidná jízda, žádné větší překážky. Na ubytování jsme dorazili okolo čtvrt na jedenáct. Dali jsme večeři, sprchu – ty sprchy jsou tu větší než můj byt. A všude jsou krásný a čistý. To je ostatně všude ve Skandinávii. I ty nejmenší záchodky na benzince jsou neuvěřitelně čistý. Ale to je jen taková odbočka.

Zítra vyjíždíme okolo deváté. Máme před sebou relativně krátkou cestu, asi jen 400 km. Snad nezapadneme do závěje. Čím víc na jih, tím víc sněhu. Zůstaňte s námi.

P.S.: Bříza. Zase. Všude.