Palubní deník – den sedmý

Dnes byl před námi relativně krátký přejezd, jen asi 400 km. Proto jsme si mohli dovolit po cestě zastavovat a kochat se výhledy. Kochali jsme se často.

Na ubytování do Steinkjeru jsme dorazili okolo třetí. Dostali jsme klíče od pokojů a šli se ubytovat. Měli jsme jeden dvoulůžkový pokoj a jeden rodinný apartmán. Dvoulůžkový pokoj jsme si zabraly s Alčou s tím, že čtyřlůžkový rodinný apartmán přenecháme klukům. Čtyřlůžkový rodinný apartmán znamenalo, že tam byly dvě postele, jedna přistýlka a dětská postýlka. Kluci se po sobě začali nejistě dívat a přeměřovat se pohledem, kdo z nich je nejmenší a kdo poputuje do dětské postýlky. Štěpán to měl spočítaný. Pak se Johnny rozhodl, že půjde vyjednat ještě jeden pokoj a naštěstí byl úspěšný. Štěpán byl zachráněn a dnes může spát ve vlastní dospělácké posteli.

Jelikož jsme měli relativně dost času a v kolech jen asi čtyři sta kiláků, rozhodli jsme se zajet si do Trondheimu a dnešní najeté kilometry si ještě o 240 kilometrů prodloužit. Ale Trondheim stál za to. Je to fakt krásný město, protkané kanály a na nich jsou lodě… Však uvidíte za chvíli ve fotogalerii.

Po cestě zpátky jsme se stavili v obchodě doplnit zásoby. Tam Mirovi oznámili, že mu blokli kartu. Blbá situace. Blbější tím, že Miro má na kartě polovinu našich peněz. Nakonec se vše zdárně vyřešilo, Miro si po chvíli vyjednávání se slečnou na infolince kartu odblokoval, tak může vesele platit za nás za všechny.

Zítra nás čeká cesta do Oslo přes Lillehammer. Ano, správně. Budeme spát v Oslo. Ne v Oslu, ani v Oslovi. Oslo se prý neskloňuje. Zůstaňte s námi.

P.S.: Radek s Mirou mají v pokoji podlahu v dekoru bříza.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *