Pro čtyři členy naší výpravy skončila cesta včera v noci příjezdem domů. Cesta mě a Radka pokračovala ještě i dnes, tedy den po plánovaném příjezdu domů.

Čekali jsme na ten odvoz/odtah, který měl plánovanou dobu příjezdu okolo půl druhé ráno. Stočili jsme se do klubíčka a pokoušeli se usnout, seč nám velice pohodlná přední sedadla nepojízdné fifiny dovolila. Ve dvě jsem se probrala a odvoz nikde. Řekla jsem si, že asi nejedou tak rychle, udělali si nějaký pauzy, tak že počkáme. Ve tři už se mě začala zmocňovat panika. Další den v tom autě hrůzy nepřežiju! Naštěstí po půl čtvrté se objevila světla dodávky a my byli zachráněni.

Kluci nastražili auto na tahač, přikurtovali, abychom ten vrak náhodou po cestě nevyklopili a mohlo se jet. Cesta už byla v pohodě, do Ivančic jsme dojeli okolo půl třetí odpoledne. Takže suma sumárum jsem v autě strávila zhruba třicet hodin v kuse. Pohodička. Jsem z toho dřevěná jak bříza.

Kam pojedeme příště? Nechte se překvapit… ;-)

Hned po snídani jsme vyrazili z Koldingu. Čekala nás závěrečná etapa našeho maratonu po Skandinávii. A to téměř tisíci kilometrová cesta domů. Na prohlídku Hamburgu jsme rezignovali, s alternátorem fungujícím na neznámé heslo jsme se rozhodli to neriskovat. Pěkně pijánko si pojedem domů přímou linkou Kolding – Brno. Nicméně člověk míní a alťák mění. Zhruba do dvou hodin vše šlapalo jak hodinky. Potom se fifina zakuckala, párkrát poskočila, zasmrděla a zdechla těsně před Hannoverem.

Ještě že máme to pojištění. Přijel pro nás hodný pan mechanik Helmut, kterej sice novej alťák ani klíňák neměl, ale za to nás odtáhnul o kus dál na okraj městečka Lehrte. Dal nám potvrzení, že do 48 hodin se to spravit nedá, tudíž by nás měla pojišťovna odtáhnout zpátky do ČR a odfičel neznámo kam. Měla by. Měla by. Pojišťovna ovšem potřebuje potvrzení od autorizovaného servisu Škoda, který otevírá až v pondělí, kde nám řeknou, že alťák nemají a museli by ho objednat a pak až nás odtáhnou. Takže co? Nabízelo se nám několik variant. Buď tu Radek počká do pondělí a pak se nechá odtáhnout. Nebo se pokusíme zajistit odtahovku z ČR, což je ovšem poněkud nákladná sranda – 15 až 20 tisíc. Nebo nás odtáhne nějakej kamarád. Nebo Štěpa dojede druhým autem do ČR, půjčí vozík a přijede nás odtáhnout. No operátoři z nás budou mít druhý Vánoce a čtrnáctý platy.

Po asi dvou hodinách telefonování po všech čertech a známých svitla naděje. Dobré duše nás přijedou zachránit a odtáhnout nás do ČR jak velryby zpátky do moře. Jedno auto s posádkou odjelo zpátky domů a já s Radkem tu sedíme v nepojízdné fifině, hlídáme věci a čekáme na záchranáře. Měli bychom se dočkat kolem druhé nad ránem. Dočkáme se? Zůstaňte s námi.

P.S.: Mají tu moc krásné břízy. Skoro hezčí jak ve Švédsku.

Ráno jsme vyjeli okolo osmé. Jeli jsme k opeře v Oslo. Dostat se tam byl poměrně oříšek, centrum bylo rozkopané jako po bombardování. Ale dům opery je fakt krásný, dá se chodit po střeše a vůbec je to tam takový pěkný. Na nádraží jsme přikoupili ještě nějaké suverény a odjeli jsme se podívat na vikingské lodě. Měli jsme ještě dvacet minut, než se otevřelo muzeum, tak jsme pozorovali hořící odpadkový koš. Vikingské lodě byly hezký, vůbec nechápu, jak se to mohlo plavit, ale budiž.

Další cíl byl Kodaň. Cesta asi čtyři hodiny, mělo by to být v klidečku. Mělo by. Radek, coby vedoucí auto, diriguje také zastávky. Většinou jsou zastávky tak po dvou, třech hodinách, podle počtu vypitých kafí. Najednou Radek zastavil po dvaceti minutách, zvedl kapotu fifiny, podrbal si strniště na bradě, zavřel kapotu a jeli jsme dál. Za dalších dvacet minut další zastávka. Zase zvednutá kapota, zadumaný výraz… A auto vydává divný zvuky. Asi jako když se kočky mrouskají na rozpálené plechové střeše. No, co vám budu povídat. Alternátor se vydal na cestu do věčných lovišť a do křemíkového nebe. Asi jím začaly prorůstat břízy. Místo prohlídky Kodaně jsme se vydali na prohlídku místních autosalonů.

První byl autorizovaný autosalon Škoda. Tam prodávali nové škodovky a taky VW. Na naše auto koukali jako na zjevení. Jednak tam takový vrak asi ještě neměli a jednak je to auto zašvihaný jak jetel. Řekli nám, že nám to neopraví, resp. ne dnes. Ale doporučili nám menší neautorizovanou opravnu aut, jak pravil Štěpa, Nemakačenko a syn. Tam se taky podrbali na bradě a řekli, že tohle tedy neopraví a doporučili nám, abychom jeli na vrakoviště a tam zanechali auto zkusili sehnat náhradní alternátor. Pán na vrakovišti nám poradil, ať auto sešrotujem a, slušně řečeno, odhodíme pryč. Zdá se, že nikde ve Švédsku náhradní alternátor na fifinu neseženeme. Rozhodli jsme se prostě jet, co nám alternátor dovolí a kde to zdechne, tam to zdechne. Necháme tomu volný průběh. Každopádně Kodaň jsme vynechali a jeli rovnou na ubytování.

Překvapení se nekoná, na ubytování jsme dojeli. Jestli dojedeme i do ČR, to je ve hvězdách. Pro jistotu vynecháme prohlídku Hamburgu a pofrčíme rovnou směr Praha, potažmo Brno. Kdy dojedeme a jestli vůbec, to se dozvíte zítra. Držte nám palce.

P.S. Babi, jestli tohle čteš, tak v neděli na oběd nepřijdu, ale zkusím se zastavit v týdnu.