Dnes jsme měli odpočinkový den. Žádný přejezd se nekonal, tak jsme se mohli povalovat v postelích až do desíti. Kolem poledne jsme se šli podívat do místní sámošky, kde jsme si chtěli dokoupit pečivo a nějaké zásoby. Ovšem výběr zboží byl poněkud omezený na brambůrky, žvýkačky a časopisy. Tak jsme odešli s nepořízenou.

Odpoledne jsme jeli do Narviku, což je asi hodinka cesty. Prošli jsme se po městě a asi půl hodny jsme marně hledali otevřený obchod s jídlem. I v Norsku se totiž slaví Velikonoce a o svátcích je všude mrtvo. Mise byla nakonec úspěšná, dokonce jsme sehnali i chleba a polévku v pytlíku. Večeře je tedy zajištěná, hurá! Zítra se budeme do Narviku vracet, protože kluci se chtějí jít podívat do muzea II. světové války. Mně to tam moc netáhne, ale asi se půjdu podívat, už jen z toho důvodu, že je tam teplo. Tady trošičku přituhlo a vítr fučí tak, jako když vystrčíte hlavu z jedoucího vlaku. Někdy se nedá ani dýchat. Ještě že už to obracíme a vracíme se na jih.

Jelikož se dnes nic extra zajímavého nedělo, chci napsat o pár zajímavostech, kterých jsem si při pobytu ve Skandinávii všimla. První, co mě zaujalo, jsou jejich domy. Jako podle šablony. Všechny typově stejné a stejně natřené na stejnou červenou barvu. Vypadají, jako by byly z vlnitého plechu, ale asi jsou to dřevostavby. Z břízy, řekla bych.

Druhá věc je ta, že téměř všechny domy mají v oknech postavenou lampičku. Nevím, z jakého důvodu (kdyby někdo věděl, pište do komentářů, ráda se přiučím), ale myslím si, že to nějak souvisí s tradicemi a skřítky. V Norsku totiž „věří“ v různé skřítky a jejich sošky jsou všude k dostání.

Další věc, které jsem si všimla, je ta, že tady mají (krom kruhových objezdů) zálibu v mostech. Přemostěné je úplně všechno a kde mosty nejsou, tam se staví. Jestliže je Finsko zemí tisíců jezer, Norsko je zemí tisíců mostů. A nejsou to jen tak nějaké mostky přes řeku. Jsou to obrovské a nádherné visuté mosty.

Po cestě Skandinávií jsem si všimla ještě jedné věci a to jsou malinké hřbitovy. Malinké náhrobky těsně vedle sebe. Asi to nejsou skřítčí hřbitůvky. Ale myslím si, že je to proto, že je tu věčně zmrzlá půda. Trošku morbidní téma na konec, ale připadalo mi to také zajímavé.

Zítra nás tedy čeká muzeum v Narviku a pak dlouhá cesta na ubytovaní opět do Švédska. Vracíme se na jih.

P.S. Koupali (jsme) se. Včera se nám nechtělo moc spát, tak jsme ponocovali. Já to zbaběle zabalila už o půl třetí, ve čtyři ráno se šel zbytek posádky koupat. Voda prý není tak studená, Johnny se šel koupat ještě dnes po snídani. Prý když má vzduch jeden stupeň a voda čtyři, tak se zdá vlastně teplá. Budu jim věřit.