Třetí den cesty po Skandinávii a ještě jsem neviděla soba ani losa. Zato jsem viděla kočku, psa, kačenu, volavku, nespočet racků, cosi jako straku, koně a pár přejetých mývalů. Po cestě je snad každý kilometr výstražná značka „pozor na losa“, ale začínám mít pocit, že je to jen reklamní tah, aby si turisti kupovali polštářky s losem a hrnečky s losem a nálepku s losem (že, Radku).

A když už jsme u toho, co jsem ještě neviděla, tak KFC. Všude jen McDonald a Burger King, ale třetího do party nevzali. Asi mají skandinávci strach z kuřat.

Ale zpátky k výletu.

Noc vedle letiště byla překvapivě klidná. Nejen, že jsem žádné letadlo neslyšela, ale bohužel ani neviděla. Když tedy nepočítám ocas letadla jezdící po zemi. Z Nykkopingu jsme vyjeli vcelku podle plánu po osmé hodině. Nabrali jsme směr Stockholm, kde jsme měli chvilku času na prohlídku. Zaparkovali jsme si pěkně hned vedle královského paláce a šli to město omrknout. Co vám budu povídat. Město je krásné, ještě nám vyšlo nádherné počasí, sluníčko svítilo, příjemných 14 stupňů… Bohužel čas byl neúprosný a před námi bylo ještě osum hodin cesty. Cesty, která byla stejně záživná jako ty předchozí. Bříza, bříza, borovice, borovice… Jen los žádný.

Kolem deváté jsme konečně dorazili k cíli, k městu Umea. Ubytovali jsme se a začali čmuchat po hotelu. Po chvíli se začaly ozývat nadšené výkřiky. Sauna! Kulečník! Šipky! Večeře! Hele ten gauč! Ten je aspoň pro třicet lidí! A je koženej!

Teď mě, prosím, omluvte, musím jít. Právě někdo objevil stolní fotbálek.

P.S.: Dnes se ještě možná dočkáte fotek. Pokud zjistím, jak se sem nahrávají.