Dnes jsme vyjeli časně. Bylo před námi zhruba 630 km a návštěva dvou měst.

První byl na řadě Lillehammer, kde se konaly zimní olympijské hry v roce 1994. Tam jsme dojeli něco po třetí hodině a zaparkovali jsme u zimního stadionu. No… Čekala jsem asi něco víc. Bylo to velké asi jako Rondo. Nahoře na kopci byl vidět skokanský můstek a jinak nic. Prohlídli jsme si to ze všech stran, ať jsme koukali, jak jsme koukali, byl to prostě stadion.

Pokračovali jsme po dálnici dál na Oslo. Ubytovali jsme se okolo šesté hodiny. To je vám panečku ubytování! Podkrovní apartmán, velký obývák s kuchyní a tři ložnice. Z toho dvě v patře! A střešní terasa! No parádička. Óchali jsme a áchali, najedli se a vyrazili na (pod)večerní prohlídku Oslo. Jak jsme tak šli ulicí, říkala jsem si, co na tom ti lidi mají. Připadala jsem si jak ve městě teroristů. Všude divní lidi, seversky rozhodně nevypadali, divně koukali, samý žebráci, no nevím…

Pak jsme došli k pobřeží a to už bylo trošku o něčem jiným. Krásný nábřeží, lodě, radnice, břízy, racci, a ano, nesmím zapomenout. Viděli jsme obrovskou loď, která měla aspoň deset pater!! Začalo se stmívat, tak jsme se vydali na cestu domů. Potemnělé Oslo je parádní. Byla už trošku zima, ale jak všechno svítí, tak je to magický. V pořádku jsme dorazili do našeho luxusního apartmá a jdeme spát.

Zítra nás čeká přes 800 km a prohlídka Kodaně. Ještě před tím chceme stihnout mrknout jedním očkem na operu v Oslo a taky na vikingskou loď do muzea. Držte nám palce.

Dnes byl před námi relativně krátký přejezd, jen asi 400 km. Proto jsme si mohli dovolit po cestě zastavovat a kochat se výhledy. Kochali jsme se často.

Na ubytování do Steinkjeru jsme dorazili okolo třetí. Dostali jsme klíče od pokojů a šli se ubytovat. Měli jsme jeden dvoulůžkový pokoj a jeden rodinný apartmán. Dvoulůžkový pokoj jsme si zabraly s Alčou s tím, že čtyřlůžkový rodinný apartmán přenecháme klukům. Čtyřlůžkový rodinný apartmán znamenalo, že tam byly dvě postele, jedna přistýlka a dětská postýlka. Kluci se po sobě začali nejistě dívat a přeměřovat se pohledem, kdo z nich je nejmenší a kdo poputuje do dětské postýlky. Štěpán to měl spočítaný. Pak se Johnny rozhodl, že půjde vyjednat ještě jeden pokoj a naštěstí byl úspěšný. Štěpán byl zachráněn a dnes může spát ve vlastní dospělácké posteli.

Jelikož jsme měli relativně dost času a v kolech jen asi čtyři sta kiláků, rozhodli jsme se zajet si do Trondheimu a dnešní najeté kilometry si ještě o 240 kilometrů prodloužit. Ale Trondheim stál za to. Je to fakt krásný město, protkané kanály a na nich jsou lodě… Však uvidíte za chvíli ve fotogalerii.

Po cestě zpátky jsme se stavili v obchodě doplnit zásoby. Tam Mirovi oznámili, že mu blokli kartu. Blbá situace. Blbější tím, že Miro má na kartě polovinu našich peněz. Nakonec se vše zdárně vyřešilo, Miro si po chvíli vyjednávání se slečnou na infolince kartu odblokoval, tak může vesele platit za nás za všechny.

Zítra nás čeká cesta do Oslo přes Lillehammer. Ano, správně. Budeme spát v Oslo. Ne v Oslu, ani v Oslovi. Oslo se prý neskloňuje. Zůstaňte s námi.

P.S.: Radek s Mirou mají v pokoji podlahu v dekoru bříza.