Ve čtvrtek v šest ráno vyrazila z Ivančic dvoučlenná posádka – hlavní organizátor Radek a oslavenkyně Alča. Na Mendláku, kde byl sraz, se připojili Štěpa, Johnny a já. Vydali jsme se na cestu směr Praha, kde nás čekal workoholik Miro. Přeskupili jsme posádky a bagáže a už nás v České republice nic nedrželo. Najeli jsme na cestu do Ústí a dál do Německa. Po cestě se nic zvláštního nedělo, nuda, silnice, strom, silnice, silnice, silnice, pole, smrad z pole, silnice, zasekanej Berlín… Bylo krásně, sluníčko svítilo, teplota kolem čtrnácti stupňů, pohoda.

Pohoda trvala až zhruba k Hamburgu (až na to vyměňování brzdové žárovky u Fifinky, v dešti na parkovišti). Zešeřilo se a začalo pršet. Teda, pršet… Začalo s prominutím chcát. Lejt jak z konve. Nebylo vidět na krok, natož na kilometr. A pršelo až do Dánska a pokud nepřestalo, prší doteď.

Teď už jsme ubytovaní, někteří i vykoupaní. Jdeme spát, ráno vyrazíme přes móře do Švédska. Držte nám palce.