Ráno jsme vyjeli okolo osmé. Jeli jsme k opeře v Oslo. Dostat se tam byl poměrně oříšek, centrum bylo rozkopané jako po bombardování. Ale dům opery je fakt krásný, dá se chodit po střeše a vůbec je to tam takový pěkný. Na nádraží jsme přikoupili ještě nějaké suverény a odjeli jsme se podívat na vikingské lodě. Měli jsme ještě dvacet minut, než se otevřelo muzeum, tak jsme pozorovali hořící odpadkový koš. Vikingské lodě byly hezký, vůbec nechápu, jak se to mohlo plavit, ale budiž.
Další cíl byl Kodaň. Cesta asi čtyři hodiny, mělo by to být v klidečku. Mělo by. Radek, coby vedoucí auto, diriguje také zastávky. Většinou jsou zastávky tak po dvou, třech hodinách, podle počtu vypitých kafí. Najednou Radek zastavil po dvaceti minutách, zvedl kapotu fifiny, podrbal si strniště na bradě, zavřel kapotu a jeli jsme dál. Za dalších dvacet minut další zastávka. Zase zvednutá kapota, zadumaný výraz… A auto vydává divný zvuky. Asi jako když se kočky mrouskají na rozpálené plechové střeše. No, co vám budu povídat. Alternátor se vydal na cestu do věčných lovišť a do křemíkového nebe. Asi jím začaly prorůstat břízy. Místo prohlídky Kodaně jsme se vydali na prohlídku místních autosalonů.
První byl autorizovaný autosalon Škoda. Tam prodávali nové škodovky a taky VW. Na naše auto koukali jako na zjevení. Jednak tam takový vrak asi ještě neměli a jednak je to auto zašvihaný jak jetel. Řekli nám, že nám to neopraví, resp. ne dnes. Ale doporučili nám menší neautorizovanou opravnu aut, jak pravil Štěpa, Nemakačenko a syn. Tam se taky podrbali na bradě a řekli, že tohle tedy neopraví a doporučili nám, abychom jeli na vrakoviště a tam zanechali auto zkusili sehnat náhradní alternátor. Pán na vrakovišti nám poradil, ať auto sešrotujem a, slušně řečeno, odhodíme pryč. Zdá se, že nikde ve Švédsku náhradní alternátor na fifinu neseženeme. Rozhodli jsme se prostě jet, co nám alternátor dovolí a kde to zdechne, tam to zdechne. Necháme tomu volný průběh. Každopádně Kodaň jsme vynechali a jeli rovnou na ubytování.
Překvapení se nekoná, na ubytování jsme dojeli. Jestli dojedeme i do ČR, to je ve hvězdách. Pro jistotu vynecháme prohlídku Hamburgu a pofrčíme rovnou směr Praha, potažmo Brno. Kdy dojedeme a jestli vůbec, to se dozvíte zítra. Držte nám palce.
P.S. Babi, jestli tohle čteš, tak v neděli na oběd nepřijdu, ale zkusím se zastavit v týdnu.
