Dovolte mi, abych zde zanechal pár slov na závěr našeho putování za švestkovou vůní polární kruh…

Děkuji všem účastníkům za pěkné a nezapomenutelné chvíle. Bylo to s vámi všemi velmi pěkné a myslím, že jsme si to užili do poslední chvíle. Závěrečné dva dny sice nebyly úplně podle našich představ – na tom se shodneme asi všichni. Nicméně věřím, že nás to posílilo, a že se vrátíme příští rok na evropské cesty zkušenější a silnější.

Také bych chtěl poděkovat pánům Davidovi a Dušanovi, kteří neváhali obětovat kus svého víkendu a vyrazili pro nás do Německa a auto převezli až k domu.

Také bych chtěl poděkovat
Alence za nefalšovanou radost a nadšení z řízení aut, z pohledu na desetipatrovou(!) loď, z prostorného apartmánu v Oslo a vůbec ze všeho, co jsme zažívali…

Jitce za parádní vedení našeho palubního deníku, za úsměvy, které vykouzlila na unavených tvářích cestovatelů, když každý večer předčítala své dílo… a hlavně za to, že u Hannoveru zůstala se svým bráškou a dělala mu společnost až do poslední chvíle této expedice.

Johnnymu za jeho diplomatické jednání s hoteliéry, za jeho jazykovou podporu při vysvětlování problému automechanikům, za jeho DJské schopnosti při putování norskou krajinou, za jeho pozitivní přístup ke všemu, co se dělo a také za jeho průvodcovské schopnosti ve všech městech, které jsme procházeli.

Mirovi za jeho podporu při přípravě této akce, za to, že na sebe vzal břímě zodpovědnosti a vzal své auto jako druhý dopravní prostředek a také, že se ujal peněz a držel polovinu kasy. A také za to, že sdílí nadšení pro další putování Evropou.

Štěpovi za jeho kuchařské schopnosti a zkušenosti, za to, že se mu nesplnily jeho cestovatelské tradice, za jeho nadšení pro Finsko a výměnu čepic a vůbec za jeho pozitivní přístup k cestování a za návrh na další destinace pro příští léta.

Přátelé, kamarádi… Bylo to krásné… Děkuji…